Konec války v Kladně

Drama květnových dnů

Přípravy

Přestože Hitler byl už mrtvý a německá vojska ustupovala na všech frontách, do konce války ještě několik dní zbývalo. Vojska generála Pattona dobyla Plzeň, v Praze vypuklo 5. května povstání. O tom, jak probíhaly poslední dny války v Kladně a jeho okolí, se toho moc neví. Každopádně to byla zmatená doba, která přinesla řadu často zbytečných obětí…

Podle otisku úředního hlášení, sestaveného později okresním hejtmanem Eduardem Tomášem, začala revoluce v Kladně 5. května 1945 ráno. Už večer předchozího dne rozhodla skupina kolem hejtmana Tomáše, že se pokusí převzít průmyslové závody. Vnikli do hutí a neočekávaně snadno odzbrojili překvapené příslušníky Werkschutzu. Závody se tak ještě v noci ocitly v českých rukou. Povstalci vyvěsili na komínech československé vlajky. V noci na 5. května pak odstranili německé nápisy a německé orientační tabule na silnicích, čímž později zkomplikovali útěk německých vojsk . Přípravy k převratu sahaly hluboko do roku 1942, kdy se stavitel Jaroslav Fiedler domluvil na spolupráci s Eduardem Tomášem a doktorem Václavíkem. Od té doby se Fiedler spojil ještě s řadou lidí, zejména z levicového odboje. Vše bylo připraveno, včetně hrubého znění vyhlášky, kterou chtěl hejtman Tomáš vyvěsit, až bude zlomena německá moc. Opravdu pak vyšla téměř v nezměněné podobě.

Osobnost hejtmana Tomáše byla pro průběh povstání v Kladně klíčová. Rodák z polského Přemyšlu vystudoval v Praze právnickou fakultu a jako velmi mladý získal post okresního hejtmana v Kladně. Neměl však v podstatě žádné pravomoci, musel se zcela podřídit příkazům z německých úřadů. Ke konci války jeho pozice sílila. Tomáš usiloval o jediné – aby povstání proběhlo hladce, bez zbytečných obětí, nenásilně. Mezi odbojáři se tak objevil rozpor, protože příslušníci radikálního komunistického odboje nechtěli na toto řešení přistoupit a usilovali o krvavou pomstu.

5. května 1945

Ráno pátého května došlo bez větších problémů k zabrání němci opuštěného kladenského gestapa (bývalý okresní úřad v ulici Cyrila Boudy). Ve městě však nadále zůstávalo mnoho policejních a vojenských útvarů, celkem asi tři tisíce mužů, a kolem tisíce německých civilistů.

Češi se potýkali s nedostatkem zbraní. Při obsazování další správní budovy, okresního úřadu, zaútočili se dvěma puškami, pistolí a šavlí a s notnou dávkou štěstí. Němci, zaskočeni touto akcí, budovu vskutku opustili. Okresní úřad v Kladně se tak stal prvním okresním úřadem v Čechách, který převzali čeští vlastenci a udrželi jej ve svých rukách. Do čela úřadu se postavil Tomáš. Jeho prvním krokem bylo vydání nesmírně důležité vyhlášky, v níž vyzýval k míru mezi Čechy a Němci, aby nedocházelo k zbytečným obětem.

Tomáš již od dopoledních hodin vyjednával s velitelem německé posádky majorem Braunem. Jako prostředník působil v těchto jednáních Franz Hummelbergera, generálního ředitele Poldiny huti, který měl díky svým konexím dobrý přehled o situaci v obou táborech. Braun souhlasil s Tomášem: chtěl také udržet klid a hlavně usiloval o možnost vzdát se pokojně americkým vojskům u Plzně. Sám ale nemohl nic podniknout, musel čekat na oficiální rozkaz z Prahy. Jednání se protahovala a nervozita rostla.

Nedostatečné vyzbrojení povstaleckých oddílů Češi všemožně kamuflovali. S různě získanými zbraněmi se mladí muži provokativně procházeli pod okny průmyslové školy, kde se Braunův útvar usídlil. Němci se naštěstí nedozvěděli, že se jedná o většinu zbraní, které měli Češi k dispozici. Kromě toho byli přesvědčeni, že v okolních lesích se skrývají tisíce ozbrojených partyzánů (ve skutečnosti jich byly sotva desítky). Nikdo neměl zájem jim tuto představu vyvracet.

Střetům s Němci jsme se přesto nevyhnuli. K prvnímu z nich došlo mezi partyzány a výrostky z Hitlerjugend, kteří odmítali vyklidit učňovskou školu. Došlo k přestřelce, v které padl jeden z výrostků. Ti se nakonec vzdali.

Na kladenském nádraží se touto dobou nacházel velice nebezpečný německý pancéřový vlak s protiletadlovými děly a kulomety. Komunisté chtěli vlak odzbrojit, ale hejtman Tomáš rozhodl, že vlak musí odjet. Představoval velké nebezpečí, doslova časovanou bombu, proto Tomáš jeho odstranění z nádraží věnoval velkou pozornost. Nakonec se podařilo vlak vypravit. Vytržením kolejí byl později zablokován mezi Strašecím a Řevničovem a druhý den vrátil zpět na kladenské nádraží, kde sloužil vlasteneckým účelům.

Odpoledne prvního dne se stále častěji objevovaly zmínky o blížících se Američanech. Podle zpráv dosáhla americká vojska Loun, Zdic, Zbraslavi a blížila se ke Křivoklátu a Berounu. Později se ukázalo, že tyto informace byly chybné.

Ve 14:55, po obsazení budovy Československého rozhlasu, byla v Praze vyhlášena Československá republika. Přesto v hlavním městě nadále zuřily boje a jednotlivci z kladenského kraje se Praze vydali na pomoc.

Kolem sedmnácté hodiny napadly jednotky SA-Feldherrnhalle Buštěhrad. Tomáš a Václavík vyjednávali s majorem Braunem, aby těmto jednotkám dal rozkaz přesunout se do školy v Rozdělově. Komplikovaný noční přesun lesem přes Kročehlavy se naštěstí vyhnul jednotkám partyzánů, což zabránilo velkému krveprolití.

Ve večerních hodinách dochází do Kladna zpráva, že Rakovník je již osvobozen. Velkou zásluhu na úspěchu Rakovnických měli dodnes kontroverzně vnímaní Vlasovci, kteří Rakovníkem táhli několik dní předem a poskytli mu mnoho zbraní. Kladno se však nadále zmítalo v nejistotě.

6., 7. a 8. května 1945

V ranních hodinách byl v Kamenných Žehrovicích dopaden protektorátní ministr práce a hospodářství Walter Bertsch, když ujížděl z Prahy po karlovarské silnici. Tato silnice byla častou únikovou cestou nacistů snažících se vzdát do rukou Američanů. Bertschův vůz byl zastaven jedenácti mladými dobrovolníky. Bertsch a jeho kumpáni jim předložili falešné doklady, ale mladíci se nenechali zmást a vyzvali všechny muže, aby odevzdali zbraně a vystoupili z vozu. Řidič vozu tak učinil a Bertsch jej zastřelil. Zbylí muži včetně ministra se pak pokusili o útěk, ale byli zadrženi a deportováni do Kladna.

Večer 6. května Kladno konečně opustila problematická jednotka SA-Feldherrnhalle, která především díky úsilí majora Brauna odpochodovala na Kamenné Žehrovice a po přenocování v Krušovicích dorazila na protektorátní hranice.

Vyjednávání s Braunem ale zůstávalo na mrtvém bodě. Z pražského vedení došly zprávy, aby německé jednotky zůstaly na místě. Objevily se spekulace, že v případě útoku na německou posádku vyhodí Braun kladenské železárny a Poldinu huť do povětří. Braun navíc dostal rozkaz spolupracovat s místními úřady a sestavit náhlý soud. V něm zasedalo po třech českých a německých důstojnících, kteří řešili spory mezi Čechy a Němci.

Major Braun nadále trval, že se vzdá jedině Američanům. Češi se pokusili Brauna přelstít: v noci ze 7. na 8. května dovezli z Plzně amerického lékaře Filipa Winslowa, aby s majorem jednal jménem amerických vojsk o kapitulaci. Vyjednávání ale dopadlo bez výsledku, protože Braun nedostal z Prahy ke kapitulaci povolení.

Až 8. května dosáhly obě strany dohody a Tomáš podepsal s Braunem úmluvu o odchodu německých vojsk. Podle ní měl útvar opustit město téhož dne v poledne. Kvůli nakládání materiálu se ale asi o hodinu zdržel. Pak se celý útvar vydal po karlovarské silnici do Řevničova a pak dále k hranicím protektorátu. Jedinou starostí Němců bylo, aby cestou nepotkali Rusy. Štěstí jim přálo, a tak se posádka majora Brauna pokojně vzdala americkým vojskům.

Hlavní nebezpečí tedy pominulo. V květnových bojích padlo 157 bojovníků, mezi nimi i známý kladenský fotbalista František Kloz, který podlehl zraněním utrženým při dobývání muničního skladu u Hříškova.

Příjezd Rudé armády

Ruská vojska jela primárně na pomoc Praze, proto Kladno nejprve jen minula. 8. května projeli Rusové Louny a pokračovali směrem na hlavní město. Asi hodinu před půlnocí z 8. na 9. května vjeli Sověti do Slaného, kde se střetli se silnou německou jednotkou. Zde se kolona rozdělila na dva směry. Jedna část jela dále na Prahu, kam dorazila v ranních hodinách 9. května. Druhá pak směřovala na Brandýsek, kde kolem jedné ráno svedla těžký boj s Němci. Ráno projela Kladnem a pokračovala dál podpořit pražské jednotky.

Příjezd Rudé armády do Prahy znamenal definitivní konec války (proto se u nás za konec války dlouho považoval právě 9. květen a ne 8. květen, jako je tomu dnes). Po osvobození hlavního města se také Kladno chystalo na slavnostní uvítání Rudé armády. Ta za bouřlivých ovací přijela do Kladna 11. května večer. Budova radnice byla vyzdobena portrétem J. V. Stalina. V sobotu 12. května se dostavil plukovník Chmylov se svým důstojnickým sborem na radnici, kde jej přivítal národní výbor a obyvatelé města.

Boj proti nacistické agresi si během celé druhé světové války vyžádal mnohé oběti. Doklady získané po revoluci mluví o tom, že z Kladenska bylo i s lidickými ženami posláno více než 2 600 lidí do koncentračních táborů a popraveno 1 104 osoby (včetně mužů z Lidic).

Prameny

• Tomáš, E. Průběh národní revoluce na Kladně. Kladno : J. Šnajdr, 1945.
• Hloušek, A. Kronika města Kladna 1938–1945 (SOA Praha – SOkA Kladno, sign. XIII, XIV/h č. 1572).
• Pěnička, A. Kladensko v boji za svobodu. Praha : SNPL, 1953.

Datum: 4.5.2008, kategorie: Příběhy, témata: protektorát, významné události