Kladenský učitelský ústav

Kladenský učitelský ústav

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Na počátku roku 1904 požádala Marie Egemová o zřízení dívčího učitelského ústavu v Kladně. Potřebné povolení získala majitelka ministerským výnosem ze dne 9. září 1904, č. 30.838, ovšem s tou podmínkou, že zajistí vhodnou budovu. Zmiňované povolení bylo ještě 30. listopadu téhož roku doplněno o povolení zřídit jednu přípravnou třídu.

Přijímací zkoušky na školní rok 1904/05 proběhly 20. a 21. září. Do I. ročníku vstoupilo 39 dívek a do II. ročníku 28 posluchaček.

Nově vzniklý učitelský ústav řídil P. Adolf Fux. Ústav byl spojen s penzionátem, který umožňoval získat vzdělání i dívkám ze vzdálenějších míst. Kromě učitelského ústavu v Plzni nebyla v západních Čechách jiná obdobná střední škola.

V dubnu roku 1906 se škola přestěhovala do nové školní budovy postavené na náklady kladenského podnikatele Karla Neumanna po dohodě s Marií Egemovou. Areál školy obklopovala rozlehlá zahrada, kterou měl ústav také v pronájmu, a to od tehdejších majitelů mlýna Poppera a Klingera.

V témže roce rozšířila zakladatelka učitelský ústav o IV. ročník. Tím byly naplněny všechny postupné ročníky školy.

Se získáním vhodných prostor byla škola od školního roku 1905/06 rozšířena o cvičnou školu. Cvičná škola sloužila pro frekventantky učitelského ústavu, které si prakticky ověřovaly pedagogické znalosti. První maturity na učitelském ústavu proběhly v roce 1907/08.

První ředitel školy P. Adolf Fux odešel z funkce v roce 1909. O několik týdnů později byl na post ředitele schválen Adolf Röhrig.

Obraz školy se neměnil až do konce I. světové války. Zásadní zlom nastal v roce 1919. Na jaře tohoto roku se zvedl proti majitelce ústavu odpor v levicovém kladenském tisku, který poukazoval na její snahu na ústavu finančně profitovat.

Dne 28. srpna 1919 (č. 37.356) otevřelo město nový soukromý ústav na vlastní náklady. Ministerstvo školství vzniklý spor mezi oběma institucemi hodnotilo jako spor dvou soukromých ústavů. Zmiňovaný den, tedy 28. srpna 1919, rada horního města Kladna převzala vlastně úplný ústav se 4 třídní cvičnou školou obecnou od dřívější vydržovatelky slečny Egemové. Dočasným správcem ústavu se stal tehdejší ředitel reálky PhDr. Jaroslav Šťastný.

Zmiňovaná situace byla pouhým provizoriem, protože se město od počátku snažilo ústav zestátnit. Od školního roku 1923/24 byl ústav přeměněn na Státní koedukační ústav učitelský.

Na počátku třicátých let XX. století se změnil název školy na Kladno, Státní československý učitelský ústav. Od školního roku 1939/40, tedy po vzniku protektorátu, je škola přejmenována na Kladno, Státní koedukační učitelský ústav. V těchto nejtěžších dobách řídil ústav František Kleiner, který z rozhodnutí německé správy musel vystěhovat školu z původních prostor do přízemí kladenské reálky.

Další zásah do života školy znamenalo nucené penzionování řady pedagogů, především pak dosavadního ředitele Františka Kleinera, který odešel do nuceného důchodu dne 14. března 1941.

Školní rok 1941/42 začal v září v improvizovaných podmínkách. Bývalý ředitel školy František Kleiner byl v krátké době dne 8. října 1941 zatčen a o dva dny později dne 10. října 1941 byla škola uzavřena z rozkazu tajné policie.

1. srpna 1945 byl pověřen bývalý pedagog ústavu profesor Sýkora, aby zahájil přípravné práce pro znovuotevření ústavu. Výuka započala v termínu 1. září 1945, avšak stále v náhradních prostorách přízemí reálky.

Dne 6. září 1947 se přestěhovala do školy Pod klášterem (čp. 4111). V těchto improvizovaných prostorách byla umístěna i cvičná škola.

Historie kladenského učitelského ústavu končí školním rokem 1947/48. Nový školský zákon 95/1948 sb. přinesl do zavedeného systému československého školství změny, které zcela změnily tuto oblast. Byla zavedena jednotná výchova a vzdělání pro veškerou mládež. Na základě této reformy se změnilo vzdělání pedagogů. Učitelské ústavy byly zrušeny (MŠO č. A 49.550/48 – III/1). Pohnutá historie ústavu byla definitivně ukončena.

Během takřka padesátileté historie školy se v pedagogickém sboru vystřídala řada osobností. Za všechny vzpomeňme ředitele Františka Kleinera, z profesorského sboru pak pedagogy dr. Josefa Kratochvíla a profesorku Ludviku Smrčkovou.

František Kleiner (1886–1942), profesor německého a českého jazyka. V roce 1921 dostal umístění do Kladna na učitelský ústav, kde byl profesorem, později ředitelem školy. Výjimečný byl jeho řečnický talent, který uplatňoval jak v pedagogické práci, tak v Sokole, do jehož činnosti se okamžitě po příchodu do Kladna zapojil. V krátké době si získal takový respekt, že byl v roce 1924 zvolen župním starostou. Na učitelském ústavu působil do svého nuceného penzionování 14. března 1941. Na podzim téhož roku byl uvězněn, do ledna 1942 byl vězněn v Malé pevnosti v Terezíně, následně byl odvezen do Osvětimi, kde 5. května 1942 zemřel vysílením.

Dr. Josef Kratochvíl (1878–1958) působil v Kladně na reálce a externě vyučoval v letech 1905–1907 na učitelském ústavu v Kladně. V září 1909 nastoupil na českou reálku do Prahy. Následně působil na Karlově univerzitě, kde se věnoval topografické mineralogii, petrologii, ložiskové geologii a v neposlední řadě historii dolování. V roce 1928 byl jmenován řádným profesorem Přírodovědecké fakulty UK Praha a v roce 1952 získal titul akademik Československé Akademie věd.

Ludvika Smrčková (1903–1991), původně středoškolská profesorka, se během studia začala zajímat o sklářské výtvarné umění. Již v meziválečném období získala několik mezinárodních ocenění (Brusel 1935, Paříž 1937). Kouzlu českého skla zcela podlehla a ovlivnila estetiku funkcionalistického skla. Do roku 1948 působila jako středoškolská pedagožka, následně odešla ze školství a pracovala jako výtvarnice tehdejšího závodu Inwald, později se stala zaměstnankyní Ústředního výtvarného střediska pro průmysl skla a pro ÚBOK. Ludviku Smrčkovou lze pokládat za zakladatelku moderního českého sklářství.

Datum: 1.10.2008, autor: Irena Veverková, SOA v Praze – SOkA Kladno, kategorie: Příběhy, témata: centrum, protektorát, budovy, školství

Mapa