Bývalý Nový dvůr, dnešní Rozdělov

Jak viděl Rozdělov František Záleský

• 
• 
• 
• 

Jak vypadal Rozdělov, než byl připojen ke Kladnu? Zajímavé svědectví z počátku 30. let přináší kniha Františka Záleského. Přinášíme některé pasáže.

Obec Rozdělov je nejzápadněji položenou obcí okresu kladenského. Je vzdálena 15 minut od horního města Kladna. Leží v rovině a je vroubena na západě, jihu a severu lesy, většinou jehličnatými.

Ke Kladnu má spojení dvěma okresními silnicemi, z nichž při silnici vedoucí od kostela je cesta pro pěší. Na západ má spojení okresními silnicemi do měst Smečna, Slaného a Libušína. Na jihozápad okresní silnicí do Kamenných Žehrovic a okresní silnicí unhošťskou do obce Dobré. Železniční spojení obec nemá, ač železnice v jižním katastru obce prochází. Obec sama po dlouhá léta se tohoto spojení dožadovala – bohužel marně.

Vývinem automobilismu nabyla obec spojení všemi směry, neboť mimo autobusově dopravy prochází obcí řada dalších autobusových linek.

Obec Rozdělov leží v severozápadní části středních Čech na tzv. náhorní rovině Kladno-Buštěhradské. Obec rozkládá se na ploše 403 ha 58 a 23 m2.

Nejvyšší bod obce je v lese Cymermanském severozápadně od Rozdělova, 425 m n. m. Je to zároveň i druhý nejvyšší bod po Kožové hoře na okrese kladenském.

Nejstarší historie

Panství kladenské, k němuž katastr naší obce náležel, po jiných předchůdcích přešlo roku 1543 do rukou pánů Žďárských ze Žďáru, pánů na Měcholupech a Červeném újezdě. Spojením tímto vzniklé velké panství Žďárských rozděleno roku 1549 a Kladno připadlo Zdeňkovi, a po smrti téhož, jeho bratru Jiřímu. Jiří ze Žďáru byl hejtmanem kraje slánského a svým vlivem vymohl, že Kladno v roce 1561 bylo povýšeno na městečko.

Rod pánů Žďárských vymřel po meči roku 1670 Františkem Adamem Eusebiem. Poslední vůlí Eusebius odevzdal panství svému sestřenci usídlenému v Sasku pod podmínkou, že dědic jsa protestantem, přestoupí ke katolíkům. Jelikož se tento zdráhal tak učiniti, bylo panství po delším vyjednávání prodáno pěti sestrám Eusebiovým za ohromnou tehdy sumu 53.000 rýnských zlatých.

Sestry Eusebiovy nejprve krátký čas panství spravovaly společně, ale potom pro rozmíšky, které mezi nimi vznikaly, o panství se rozdělily.

Kladno připadlo nejmladší ze sester Marii Maxmilianě Evě, provdané za Krištofa, svob. pána s Hieserlů.

Dědičkou její v r. 1690 byla vlastní snacha Anna Luisa s Hieserlů, rozená hraběnka z Lamberka, od níž v r. 1701 panství zakoupila Anna Marie Františka, vévodkyně Toskánská. Tato byla majitelkou panství jen čtyři roky, neboť panství v r. 1705 prodala řádu Benediktinů z Břevnova. Kladno bylo v této době jen malým městečkem, slabými hradbami opevněným a končilo na západě, v místech dnešní kaple sv. Floriana.

Ve směru nynější silnice k Rozdělovu vedla silnice přes Smečno, které se tehdy nazývalo Muncifaj, a odtud bylo již spojení na císařskou silnici vedoucí do Německa. Silnice tato procházela hlubokým lesem, začínajícím nedaleko za městečkem. Les rozprostíral se po celém katastru nynější naší obce.

Páni Žďárští neměli o využití svého majetku velkého zájmu, neboť jejich velké zboží zaručovalo jim i při jednoduchém hospodaření nadmíru velký výnos. Mimo to zastávali i většinou vysoké státní úřady.

K svému poddanému lidu byli páni Žďárští shovívavými a svůj lid od roboty postupně osvobozovaly.

V roce 1705, kdy majetek převzali Benediktini břevnovští, uchopili se hospodaření se snahou z panství co nejvíce vyzískati. Benediktini měli také velkou část svého majetku v Broumově.

V roce 1710, kdy stál Benediktinům v čele opat Löbl, začali prováděti své plány s využitím nově získaného panství. Počali na západ od Kladna káceti les, a takto získanou půdu vzdělávati na pole. Po čase s kultivací došli dále, a činilo jim obtíže převážení nástrojů vždy až do kladenského dvora a proto na rozcestí cest do Rakovníka a Smečna postavili stavení, ve kterém ukládali na noc své hospodářské nářadí. Později zde byl usídlen šafář a po čase i čeleď.

Práce však pokračovala pomalým tempem, neboť byl stálý nedostatek čeledi. Ani robotníků nebyl dostatek, neboť kladenští byli od pánů Žďárských této povinnosti zbaveni.

Benediktini byli proto nuceni opatřiti si čeleď ze svého panství v Broumově.

Když k tomuto rozhodnutí došlo, to již byl opatem Benediktinu Bedřich Grundman. A „nový dvůr“, nazývaný nyní „Veteřov“, byl již poplužným dvorem. U dvora bylo postaveno několik obydlí pro čeleď, a jaká tato obydlí byla, svědčí nejlépe zápisy v matrice, kde je vždy o tom neb onom psáno:

„Z chatrče u nového dvora.“

V těchto chatrčích bydleli mimo jiné v r. 1719 pastýř Matěj Rosenberg – v r. 1725 ovčák Jakub Rennert – a již dle jmen můžeme souditi, že přišli z Broumova.

Ale ani nyní ještě nebyl dostatek čeledi a Broumovští poddaní nejevili ani dost ochoty k svému přesídlení. A proto v roce 1783 Štěpán Rautenstrauch slíbil každému z Broumovských poddaných kus pole za to, že přesídlí na „Nový dvůr“. Tato ochota Benediktinů byla i podporována zvláštním parcelačním zákonem z tohoto roku. Rozdělování pozemků dalo i název nově vznikající osadě a od této doby zanikl název „Nový dvůr“ a osada nazvána Rozdělov.

Nově usídlení osadníci stavěli svá obydlí již dále od dvora, při cestě ze silnice Rakovnické na Dobrou – v místech dnešního náměstí.

Vývoj vesničky byl již dosti pravidelný – domů přibývalo při zmíněné cestě a i náves s kapličkou sv. Mikuláše se vytvořila. Kaplička tato byla patrně postavena po Napoleonských válkách, a jest opatřena zvonkem, na němž mimo relief sv. Mikuláše a ornamentálního vlysu není nápisu.

V roce 1805 naši krajinu navštívilo i vojsko francouzské. O naší obci se nedočítáme, jaké zlo zde vojsko způsobilo, ale je však zjištěno, že naši krajinu navštívil – zlý host – hlad. Správce kladenského dvora Josef Lehman musil proto mezi vojskem kupovati chléb a lidem jej rozdávati. V roce 1814 měla naše osada již 15 domů a 114 obyvatel.

Klid, který potom nastal po zhoubných válkách, projevil se i tím, že v roce 1830 k naší obci byla dostavěna koňská dráha vedoucí z Brusky k Vejhybce (nádraží Kladno). Tato dráha byla druhá v Čechách. Na trati do Kladna začalo se s provozem 21. III. 1830, a dráha byla prodloužena až do Lán.

Dráha po roce však zastavila provoz, poněvadž společnost dráhu stavějící se ocitla v úpadku. Později dráhu zakoupil Karel Egon kníže Fürstenberg – prodloužil ji až do Píně a 14. září 1837 zahájil opětně vozbu po nově upravené trati.

Druhou neděli v červnu roku 1842 odbývalo se svěcení nového restaurovaného kostela P. Marie v Kladně. K této slavnosti odebralo se i mnoho osadníků Rozdělova a těšili se na krásnou náboženskou slavnost. Jaké však bylo jejich překvapení, když vzápětí za nimi přiběhl posel se zprávou, že hoří rozdělovský dvůr. Lidé se ihned vraceli, ale bylo pozdě – dvůr lehl popelem a zbyla z něho jen studna, která je do dnes zachována.

V roce následujícím byl dvůr obnoven a postaven na opačné straně silnice, než stál dříve. Na tomto místě stojí dosud a mimo nedávno postaveného obývacího stavení uvnitř dvora, stojí v tomtéž stavu, jak byl postaven.

Proti dvoru stála mýtnice, kde zabíráno tzv. mýtné od formanů silnicí přijíždějících. Mýtnice tato byla zbourána 31. ledna 1933, neboť rozvoj obce si vyžádal zrušení památky na staré časy. Uběhlo opět mnoho času. Převalilo se mnoho významných událostí, ale naši osadníci žili svým klidným životem.

Přišel rok 1868, kdy kolem naší obce projel prvý vlak tažený lokomotivou a osada zas dále žila jen své práci a svým starostem. Ani rozvoj hutního a horního průmyslu dosud se v naší obci neprojevoval. Na Kladně postavena v r. 1852 průmyslníky Kleinem, Lannou a Novotným Vojtěšská huť, která 4. května 1854 zahájila provoz v nově zbudované vysoké peci a zaměstnávala značný počet dělnictva. V roce 1873 začalo pracovati na blízkých nám dolech „Engerthě“ a „Bressonu“. Několik dalších občanů bylo v těchto závodech zaměstnáno, ale většina osadníků stále ještě zůstávala při svém původním zaměstnání – zemědělství.

Obrat však nastal v r. 1888. Tohoto roku byl vyhlouben a dán do provozu důl „Max“ v Libušíně, a od této doby datuje se i rychlý vzrůst naší obce.

Nově vznikající průmysl Kladenska lákal horníky z Příbramska, kde v této době začíná již hornictví upadat. Důl „Max“ přivábil opětně za sebou mnoho horníků a tito hledali svá obydlí z valné části v Rozdělově.

A tak rok 1890 je již mezníkem v historii obce mezi dobou dřívější a novou, která se od tohoto roku počíná tvořiti. Do obce s novým obyvatelstvem vchází i nový duch. Nové myšlenky a proudy, rodící se v politickém světě, nacházejí vždy řadu příznivců. Průmyslové dělnictvo pozvolna zatlačuje do pozadí starousedlíky, po čase nabývá vrchu a obec samo vede. Rozdělov od této doby žije životem průmyslové obce a začíná tvořiti novou historii.

František Záleský: Rozdělov, vydáno v Rozdělově 1934, vlastním nákladem. V komisi knihkupce A. Vániše v Rozdělově. Tiskem J. Šnajdra v Kladně. Autory snímků jsou H. Jarošová a K. Pacovský.

Datum: 27.6.2008, kategorie: Příběhy