Josef Jerman

Krejčí-výtvarník a jeho tapeny

22. 11. 1911–5. 1. 1999

Kladenský krejčí Josef Jerman patří mezi ty vynikající mistry svého oboru, kteří povýšili řemeslo na umění. Výtvarný talent zdědil po otci a během let ho dokázal natolik zužitkovat, že dodnes obdivujeme jeho „šité obrazy – tapeny“, kterými obohatil českou výtvarnou scénu.

Krejčovské řemeslo se v rodině Jermanů dědilo z otce na syna, a tak bylo zcela logické, že Josef pokračoval v rodinné tradici. Vybrané řemeslo se mu líbilo a v krátké době se stal skutečným mistrem. Bylo jen přirozeným vyústěním jeho práce, že se neomezoval na běžné šití obleků, ale brzy začal vyrábět z odstřižků originální koberce, polštáře i módní kabelky.

Jeho celoživotní přítel, malíř Karel Souček, ho přivedl na myšlenku, aby začal vyrábět gobelíny. Gobelíny však byly tkané, a tak Josef Jerman přizpůsobil tuto myšlenku svým podmínkám a možnostem. V krátké době spatřila světlo světa první textilní koláž s názvem Hrály dudy u Pabudy. Na světě byl obraz šitý entlem, kterým oslavoval krejčovské řemeslo.

Protože se nejednalo o klasický gobelín, bylo třeba najít i správné označení tohoto díla. Ze slov tapiserie a entl vzniklo nové složené slovo tapen, označující koláže entlované na podkladovou látku.

Po prvním úspěšném šitém obrazu následovaly další jako ryby, ptáci či motýli. Jerman vytvářel celé žánrové skupiny děl: ovlivněná lidovou tvorbou (Jánošík), klasickými výtvarnými díly (Odaliska, Leda s labutí) i řeckou mytologií (Únos Evropy). Nechybějí ani tapeny vzpomínající na Osvobozené divadlo (Tři strážníci) Semafor a zážitky z cirkusu (Cirkus).

Bez nadsázky se dá říci, že během let se odstřižky látky staly paletou a jehla šicího stroje štětcem. Svá umělecká díla Josef Jerman nemaloval, ale šil a entloval.

Během let došlo i na rozsáhlejší práce. Tapenem s názvem Vzpomínka na Volnou socialistickou školu práce vzdal hold ojedinělému školskému prvorepublikovému projektu (daroval Pedagogickému muzeu v Praze).

Nezapomenutelné jsou jeho Lidice, kdy se nechal inspirovat Picassovou Guernikou (po smrti autora darovala dcera toto dílo Památníku v Lidicích). Pro specifiku svého výtvarného projevu, ve kterém se protíná znalost perfektního krejčovského řemesla a hluboké výtvarné cítění, nenašel Josef Jerman důstojného pokračovatele, a tak jeho tapeny zůstaly dodnes ojedinělým výtvarným prvkem v českém moderním výtvarném umění.

Datum: 12.11.2011, autor: Irena Veverková, SOA v Praze – SOkA Kladno, kategorie: Osobnosti, témata: osobnosti

Komentáře

Ano, mně šil svatební oblek. Tenkrát byl střihačem v provozovně družstva „Moděva“ – ve vložce mezi věžáky. Jeho syn Miroslav(?) se mnou chodil na průmyslovku.

datum: 17.7.2016 23:16, autor: Jiří Řeřicha

Jó, jo. Od tohoto pána měl můj dědeček (Vojtěch Jilma) zimní kabát. Ten jsem podědil a ještě mnou let nosil !-)

datum: 12.11.2011 13:45, autor: Luděk Vostrý