Jan Vella

Příběh mimořádného letce

10. 5. 1906–10. 1. 1945

Ve středu 10. ledna 1945 v 10:45 greenwichského času odstartoval z vojenského letiště britského Royal Air Force (RAF) na severovýchodním pobřeží Skotska letoun Oxford PH404. Do cílového městečka Hornchurch (dnes součásti Londýna) však nedorazil. Teprve v srpnu téhož roku byl vrak letadla nalezen ve skotských horách. Na palubě byla pětičlenná česká posádka příslušníků britského letectva – mezi nimi i kladenský rodák Jan Vella.

Jan Vella patřil k nejschopnějším československým pilotům v RAF, přestože před druhou světovou válkou zažil v armádě jen rok skutečné služby. Jeho schopností si všiml už velitel Vojenské letecké školy v Chebu, kam Vella přišel z prostějovské školy pro odborný dorost letectva. V roce 1925 ho nechal mimořádně zařadit do kurzu stíhacích pilotů. Vella si přitom stačil připsat disciplinární vroubek – během jednoho ze školních cvičení se rozhodl přelézt ze zadního sedadla cvičného letadla na přední. Naštěstí pro něj si armáda v tomto případě cenila spíše statečnosti než poslušnosti a potrestala ho jen důtkou.

Po absolvování byl Vella jako četař (se specializací polní pilot/noční stíhač) přiřazen do leteckého pluku ve Vajnorech, nedaleko Bratislavy. Kvůli úsporám v armádě však musel už v roce 1928 z armády odejít. Vrátil se zpět na Kladensko. Jeho rodiče, hutník Václav Vella a Marie, rozená Jindrová, bydleli v Pálečku, malé obci mezi Klobukami a Zvoleněvsí, kde Jan strávil své dětství. Po návratu ze Slovenska se přestěhoval do Kladna. Dostal tu místo jako strojvůdce Československých drah. Oženil se, roku 1929 se mu narodila dcera Blažena.

Služba na železnici nicméně neznamenala, že by přestal s létáním. Pravidelně jezdil na kbelské letiště na udržovací lety, využíval také příležitosti při různých leteckých přehlídkách. Jako strojvůdce se každopádně osvědčil. V roce 1936 dostal možnost jezdit s chloubou tehdejších kolejí – expresem Slovenská strela.

Po okupaci země v březnu 1939 zůstal ve své práci, zřejmě ale cítil, že své dovednosti může lépe uplatnit jinde. V listopadu odjel přes Slovensko, Maďarsko a Rumunsko do Bejrútu, odtud pak do francouzského Marseilles. Na Štědrý den dojel do československého vojenského tábora v Agde na pobřeží Středozemního moře, kde se hlásil u leteckého pluku. Jeho emigrace těžce postihla nejbližší rodinu – manželku s dcerou zatklo gestapo, žena pak byla na rok a půl internována v táboře ve Svatobořicích.

Z Francie vedla Vellova cesta do Velké Británie, opět k letectvu. Krátce působil v 312. českos­lovenské stíhací peruti, v šestatřiceti byl ale podle Angličanů na pilota stíhacího letounu starý. Byl proto přeřazen do 41. skupiny, kde po boku nejzkušenějších letců testoval nová či opravená letadla. Ani to ale jeho ctižádosti nevyhovovalo, chtěl být nasazen v boji – a po urgencích se na jaře 1943 skutečně mohl připojit k 311. českos­lovenské bombardovací peruti. Nalétal zde obdivuhodné množství hodin, za potopení německého torpédoborce v jedné z důležitých bitevních operací si vysloužil Záslužný letecký kříž.

Létání se Vellovi nakonec stalo osudným, i když paradoxně nezemřel v bitvě, ale při cestě na dovolenou. Desátého ledna 1945 letěl se skupinou zkušených československých pilotů (Karel Kvapil, Leo Linhart Rudolf Jelen a operátor Valter Kauders) ve zmiňovaném letounu Oxford PH404 do Londýna. Když letadlo nedorazilo do stanoveného cíle, byla posádka prohlášena za nezvěstnou. Mělo se za to, že letadlo spadlo do moře. Teprve 19. srpna našli vrak nedaleko města Elgin tamní učitel James Bain a jeho přítel Archie Pennie (shodou okolností letec RAF), kteří si vyšli na výlet na vrcholky Beinn a Bhuird. Ostatky mužů byly nakonec pohřbeny v československém oddělení válečného hřbitova v Brookwoodu.

Druhý život

Osud Jana Velly měl pozoruhodnou dohru padesát let po jeho tragické smrti. Shodou okolností získal Pavel Vančata, specialista na dějiny RAF, kontakt na Skotku Linzee Druceovou, která ve svém rodišti pátrá po pozůstatcích leteckých nehod. Druceová se nabídla, že se pokusí najít místo nehody, což se jí v září 2005 podařilo (na místě jsou dodnes trosky letounu, což je dobře vidět na snímcích, jež při cestě pořídila).

Na základě tohoto nálezu se později zrodila iniciativa postavit československým letcům pomníček (i to se povedlo). Díky tomu, že se o celé věci začalo psát a mluvit, přihlásil se Linzee Druceové horolezec Phillip Kammer, který už v sedmdesátých letech našel část pouzdra hodinek s vyrytým jménem Jana Velly.

Druceová s Vančatou dokonce získali kontakt na dceru Jana Velly Blaženu Husákovou-Vellovou. V roce 2006 se všichni setkali v Kladně. Ve stejném roce byl Jan Vella jmenován im memoriam čestným občanem města Kladna.

Zdroje:

Datum: 10.1.2012, autor: Roman Hájek, kategorie: Osobnosti, témata: železnice, protektorát, osobnosti

Komentáře

Zatím tu nejsou žádné komentáře.