Kladenská média

Média v Kladně – Kladno v médiích

Následující přehled historie regionálních médií v Kladně je jen zjednodušeným a zkratkovitým nástinem mediálního prostředí, které v úhrnu bylo mnohem pestřejší. Například řada časopiseckých titulů ale vyšla jen v několika číslech, navíc se zanedbatelným nákladem, proto jsem se do tohoto přehledu snažil zahrnout zejména ta média (až na vzácné výjimky tedy tisk), která byla významná buď rozsahem svého publika, nebo díky svému politickému vlivu.

Řada informací v tomto přehledu je jen přibližná nebo vůbec chybí, což si jako autor uvědomuji. Z pestré produkce regionálního tisku se ale dodnes dochovaly jen zlomky, chybí často celé ročníky, na existenci určitého periodika někdy poukazuje jen jediné jeho číslo. Kladenská periodika jsou roztroušena po různých institucích (Národní knihovna, Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně, SOA Praha – SOkA Kladno, Knihovna Národního muzea), přesto se dochovala jen malá část místní produkce. Pro následující přehled jsem využil především databází Národní knihovny, Středočeské vědecké knihovny v Kladně a Roubíkova bibliografického přehledu.

Počátky regionálního tisku

První média ve smyslu hromadných sdělovacích prostředků se v Kladně objevují poměrně pozdě. Souvisí to se specifickým vývojem sídla, které nabývá na významu až s objevem uhlí na konci 18. století. Ani rozrůstající se těžba uhlí však není rozhodujícím zlomem ve vývoji města. Ten přichází až v 50. letech 19. století spolu se založením kladenských železáren. Těžký průmysl přitahuje do města stále více lidí. Zatímco v roce 1814 má městys Kladno jen 655 obyvatel, v roce 1869 už je to přes deset tisíc. Takový prudký nárůst počtu obyvatel vyvolává potřebu hromadného komunikačního prostředku, proto právě někdy v této době můžeme předpokládat vznik prvního kladenského tisku, i když první dochované periodikum pochází až z roku 1882.

Pokud se budeme zabývat mediální minulostí Kladna, měli bychom mít na zřeteli ještě další jeho vývojový rys. Kladno v rozsahu, jak ho známe dnes, vzniká až v roce 1980, kdy se k němu připojuje obec Švermov. Až do druhé světové války tvoří celé město nevelký územní celek, který dnes známe jako Kladno-centrum. Teprve za protektorátu se k němu přechodně – a od roku 1946 trvale – připojují okolní obce Rozdělov a Dubí a město Kročehlavy. Územní rozloha Kladna je tedy v jednotlivých historických obdobích značně odlišná. Bohužel vyjma Kročehlav nemáme z těchto původně samostatných území podrobnější informace o periodickém tisku. V Kročehlavech vycházel roku 1919 tiskem Ladislava Blažka časopis Český lid, který ale ještě téhož roku zanikl. V letech 1932–1942 však většího významu dosáhl v Kročehlavech vycházející Samostatný baráčník. V roce 1931 totiž byly Kročehlavy povýšeny na město. Oficiální orgán baráčnické obce sehrál při jeho (nakonec nepříliš úspěšném) formování důležitou roli. (Doležal: 2008, s. 53)

Z pohledu mediální historie stojí za to zmínit některé z předchůdců tisku. V hornickém prostředí především žila tradice lidových vypravěčů. Vedle povídek, legend a pohádek informovali tito vypravěči na večerních sešlostech v hostincích také o aktuálních událostech na ostatních dolech nebo v okolních obcích. Vedle vypravěčů plnily zpravodajskou funkci také hojně rozšířené hornické písně, zpravidla šlo o veršovánky s jednoduchým nápěvem (obdoba starších kramářských písní). Jejich tematikou byly hlavně různé katastrofické události na dolech, kriminalita mezi horníky apod. (Skalníková: 1959)

Nástup periodického tisku v Kladně souvisí už se zmiňovaným rozvojem města. V osmdesátých letech 19. století se také konstituují první úspěšní knihkupci, kteří začínají působit také jako tiskaři a nakladatelé (Emanuel Vybulka, Josef Šolc, později zejména Josef Šnajdr) a připravují tím podmínky pro masivní rozvoj regionálního tisku. (Zach: 2007, s. 5)

První doložené kladenské periodikum se vcelku logicky obrací k nejpočetnější skupině místních obyvatel, tedy k horníkům. V dubnu roku 1882 prvně vychází Kladenský horník a hutník, odborný časopis horníků a hutníků Kladenska, vydávaný dvakrát měsíčně tiskem Josefa Macha. S přestávkami vychází až do roku 1895, kdy se přejmenoval na Novou Svobodu. (Roubík: 1936, s. 99)

Za první regionální periodikum bychom ovšem mohli považovat také Věstník slansko-kladenský, časopis zábavný a poučný, jehož první číslo se datuje již 1. září 1876. Časopis vycházel nákladem Františka Neuberta ve Slaném dvakrát do měsíce, ale již 11. června 1877 zanikl. (Roubík: 1936, s. 242)

Předválečný boom

Mnohem většího významu a delšího trvání dosáhl politický a národohospodářský časopis Svoboda, který začal nákladem Aloise Pospíšila vycházet v roce 1891 dvakrát měsíčně, od roku 1895 pak třikrát do měsíce. Přes mohutný rozvoj místních novin a časopisů v druhé polovině 90. let 19. století si Svoboda udržela důležité postavení v podstatě až do roku 1990, prošla přitom ovšem změnou titulu i zaměření. „List vycházel od roku 1891 nejprve jako časopis politický a národohospodářský, později jako časopis národohospodářský, sociální a politický, od roku 1895 již s podtitulem Týdeník strany sociálně-demokratické na Kladensku. K jeho redaktorům patřili kromě vydavatele Pospíšila krejčovský pomocník Karel Dědic, ale také třeba František Vladimír Lorenc, který po procesu s příslušníky Omladiny uprchl v roce 1893 do Brazílie, kde se stal významným novinářem, spisovatelem a překladatelem-esperantistou“ (Mika: 2007, s. 61). Svoboda se tedy stává oficiálním titulem sociální demokracie, nakrátko dochází ke změně názvu na Kladenská svoboda, v letech 1914–1918 pak vychází opět s pozměněným názvem jako Kladenská Svoboda. V roce 1920 je opět známa jako Svoboda, časopis strany sociálně demokratické. Už v roce 1921 se ale zaměření Svobody radikálně mění, časopis se stává oficiálním mluvčím nově vzniklé Komunistické strany Československa. Jako její oficiální orgán pak Svoboda vydrží právě až do roku 1990.

Mezi prvními kladenskými tituly byly také Kladenské listy, vycházející nákladem Antonína Kloudy od 12. dubna 1895 třikrát měsíčně. Jedno číslo Listů přišlo tehdy na 10 krejcarů. Od roku 1896 vycházely Listy pod titulem Havlíček, jenž byl ale po roce zastaven. Od roku 1897 pak opět pokračuje jako Nový Havlíček, který vydržel až do počátku první světové války. (Roubík: 1936, s. 99)

Na konci 19. století začíná v Kladně vycházet také stranický periodický tisk. Již padla zmínka o časopisu Svoboda, který přebrali sociální demokraté. V roce 1898, kdy bylo Kladno povýšeno na královské horní město, začali svůj tisk vydávat také národní socialisté (V před!, poté vydávají Český obzor). Později, asi v roce 1909, se k politickému tisku přidává také Volnost radikálních socialistů.

Svůj periodický tisk vydávaly také některé spolky nebo skupiny se společnými zájmy. Už jsem zmiňoval hornický tisk, který na přelomu 19. a 20. století formují Hornicko-hutnický obzor a především Zájmy horníků. Důležité listy vydávaly skupiny obchodníků a živnostníků. Těmi nejvýznamnějšími byl Středočeský živnostník vydávaný Aloisem Frolíkem, který vycházel od roku 1902 až do roku 1934, kdy české země zasáhla světová hospodářská krize. Podobné zaměření, tedy zejména poskytování informací o místních živnostnících a šíření reklamy, měl i Kladenský obzor, vydávaný rovněž Frolíkem v letech 1908–1916. Zájmy trhovců a podomních obchodníků hájil časopis Kočující obchodník (resp. později Cestující obchodník, ještě později Český trhovec), který vycházel od roku 1907 až do první světové války. Z ostatních zájmových periodik měl větší význam křesťansko-sociální týdeník Právo (vycházel 1906–25) a Věstník Sokolské župy budečské (1902–1941).

Těsně před první světovou válkou v Kladně vzniká další, v tehdejší době nesmírně důležité médium, totiž stálá divadelní scéna. Již předtím zde působily nejrůznější ochotnické spolky, chybělo ale stálé zázemí. Budování kamenného divadla trvalo téměř dvacet let, otevřeno bylo v roce 1912. (Sehnalová: 2000, s. 32–36)

Zatímco divadlo se velmi rychle rozvíjelo, pro regionální tisk znamenal příchod první světové války výrazné utlumení. Objevují se sice některé nové tituly (např. Obdeník české noviny), ale zpravidla se dočkají jen několika čísel.

Za první republiky

Výraznější změna přichází po roce 1918 a vzniku samostatné Československé republiky. Politické strany obnovují své listy, přičemž největšího významu po celá 20. léta dosahuje Svoboda, která byla orgánem sociálních demokratů a od roku 1921 orgánem komunistů. Mimo Svobody vydávali sociální demokraté ještě další významný titul, totiž Dělnické listy, které tiskem Josefa Hofmana vycházely nepřetržitě od roku 1920 do roku 1938. Českoslo­venská strana socialistická vydávala Kladenský republikán, národní demokraté Stráž svobody. Po rozštěpení sociálních demokratů a vzniku Komunistické strany Československa začala tato strana v Kladně vydávat regionální politický časopis Podřipsko (vycházel v letech 1922–1930).

V období první republiky se mohutně rozvíjela také zájmová periodika, nejvíce samozřejmě pro nejpočetnější skupinu kladenských obyvatel, tedy dělníky a hutníky (tituly jako Věstník revírní rady v Praze a ve Slaném, Hornický zpravodaj, Strojník a topič, Poldi Nachrichten). Své periodikum nadále drželi Sokolové (Zpravodaj Sokola), obchodníci a podnikatelé (nejdůležitější Středočeský živnostník), z nových titulů si zaslouží pozornost časopis sdružení studentstva Naše cesta a rovněž týdeník Sport (1919–1924).

V souvislosti s odtržením Sudet a následným vyhlášením protektorátu Čechy a Morava přestává vycházet většina oficiálních titulů. Nově se naopak objevuje Hlas lidu, vydávaný nakladatelstvím Svoboda od roku 1938 do zákazu v roce 1942.

Poválečný útlum regionálního tisku

Po druhé světové válce se na krátký čas obnovují periodika sociální demokracie (Nové proudy) a národních socialistů (Kladenský týden). Jejich vydávání ukončí dramatické proměny politického uspořádání republiky – Kladenský týden přestává vycházet po volbách v roce 1946, Nové proudy ukončují svou činnost v roce 1948. Na několik čísel se obnovuje také Zpravodaj Sokola, mezi lety 1945–1946 vycházejí pro zaměstnance dolů a železáren časopisy Oheň (Pražská železářská společnost) a Havíř černého Kladenska pro doly Max a Mayrau.

Situace po roce 1948 obecně nepřeje rozvoji regionálního tisku. Udržují se jen dělnické tituly Kladenský kovák (pro Spojené ocelárny, národní podnik; vycházel až do roku 1996) a Kahan (pro horníky; vycházel do roku 1997, kdy byl uzavřen důl Mayrau). Poměrně důležitou pozici si držela také Kladenská záře (vycházela od 1950), která ale v druhé polovině 50. let přestala vyházet. Několik ročníků Kladenské záře vyšlo po roce 1968, titul ale skončil začátkem 70. let. Jediným politickým listem zůstávala až do roku 1989 Svoboda, orgán středočeského krajského výboru KSČ.

Po roce 1989 přestávají vycházet tituly průmyslových závodů, zanikají spolu s útlumem kladenského průmyslu.

Významným lokálním periodikem se stává týdenník Kladenské noviny, vycházející od roku 1991 v rámci vydavatelského projektu Vltava-Labe Press. Na přelomu let 1996 a 1997 však vydavatelský koncern VLP ukončil vydávání Kladenských novin. Ty nahradil v roce 1997 Kladenský deník, kontinuita redakce však nebyla zachována. V červnu 2009 začala v Kladně vycházet místní verze zdarma distribuovaného týdeníku Sedmička (vydavatelem Mladá fronta).

Občané města také dostávají do schránek propagační měsíčník Kladno, vydávaný Magistrátem města Kladna. Specifické postavení má inzertní týdeník Risk a inzertně-kulturní měsíčník Kamelot. Významným vydavatelským počinem posledních let je nízkonákladový avantgardní časopis Kladno Záporno, který s podtitulem kulturní revue pro Kladno od roku 2005 dvakrát ročně vydává skupina nadšenců sdružených ve stejnojmenném občanském sdružení.

Spektrum kladenských média posílila soukromá radiostanice Relax, která si vzhledem ke svému formátu brzy přilákala poměrně široký okruh posluchačů v celém regionu.

Text je upravenou verzí původně seminární práce pro předmět Dějiny a současnost masových médií II vyučovaný na FSV UK.

Literatura:

• DOLEŽAL, Ondřej. Kročehlavy ve stínu Kladna. In Kladno Záporno, roč. 3, č. 5. Kladno : o. s. Kladno Záporno, 2008. ISSN 1802–1530, s. 52–53.
• DVOŘÁKOVÁ, Ludmila, KUČEROVÁ, Vlasta. Soupis periodik vydávaných ve středních Čechách (kromě Prahy) v letech 1850–1945. Kladno : Státní vědecká knihovna v Kladně, 1994. ISBN 80–85191–14–8, 246 s.
• DVOŘÁKOVÁ, Ludmila. Soupis periodik Středočeského kraje 1966–1985. Kladno : Středočeská vědecká knihovna v Kladně, 1991. ISBN 80–85191–01–6, 348 s.
• HRNČÍŘOVÁ, Květa, KOVAŘÍK, Jiří, KUCHYŇKA, Zdeněk, ŠIMŮNEK, Robert. Historický atlas měst České republiky, svazek č. 17 – Kladno. 1. vyd. Praha : Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., 2007. ISBN 978–80–7286–109–5.
• KUČEROVÁ, Vlasta. Soupis periodik vydávaných ve středních Čechách (kromě Prahy) v letech 1986–1990. Kladno : Středočeská vědecká knihovna v Kladně, 1993, 266 s.
• MIKA, Jiří. Havírna. In Kladno Záporno, roč. 2, č. 3. Kladno : o. s. Kladno Záporno, 2007. ISSN 1802–1530, s. 60–61.
• ROUBÍK, František. Bibliografie časopisectva v Čechách z let 1863–1895. Praha : Česká akademie věd a umění, 1936.
• SEHNALOVÁ, Mojslava. Stálý soubor Divadla v královském horním městě Kladně 1915–2000. 1. vyd. Kladno : Středočeské divadlo Kladno, 2000. 76 s. ISBN 80–86296–02–4.
• SKALNÍKOVÁ, Olga a kol. Kladensko. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1959. 592 s.
• ZACH, Aleš. Nakladatelské Kladno. 1. vyd. Kladno : Středočeská vědecká knihovna v Kladně, 2007. 180 s. ISBN 978–80–85191–49–3.

Datum: 31.1.2009, kategorie: Příběhy