Sametová revoluce

Sametová revoluce v Kladně

Předchozí 1 2

Když 21. prosince 1989 promluvil z balkónu kladenské radnice Václav Havel, patřilo už Československo ke svobodným zemím. Na projev budoucího prezidenta si na tehdejším náměstí Revoluce (dnes Starosty Pavla) počkalo na třicet tisíc lidí. Zněla Motlitba pro Martu, vedle Havla ke shromáždění promluvili také Ludvík Vaculík, Michael Kocáb, Šimon Pánek a zástupci horníků a hutníků.

Listopadové dny téhož roky však byly plné nejistoty a napětí. Po událostech na Národní třídě se i v Kladně pravidelně pořádaly protestní demonstrace, ty největší na prostranství před divadlem. Konaly se průvody zaměstnanců, studentské happeningy, k nejvýraznějším projevům nesouhlasu byl protestní lidský řetěz, který obkroužil centrum města 26. listopadu.

Datum: 16.11.2011, kategorie: Fotografie, témata: významné události

Komentáře

Snímky 20 let staré mi připomněly jednu pasáž z fejetonů Ludvíka Vaculíka, vážící se k návštěvě Václava Havla v Kladně. Fejeton „Člověk před lidmi“ byl publikován ve sborníku Srpnový rok. Fejetony z let 1988 – 1989, str. 94–96, Mladá fronta 1990. Pan Vaculík líčí své autentické dojmy takto:

„Na Kladně přirážíme k divadlu: kytice, volání slávy, přípitky, ale pan Václav to odsouvá, zajímaje se jen, zda tamní poslanec bude do devětadvacátého odvolán a zda je připraven náhradní. Spěcháme na náměstí, až mě bolí srdce, jak sotva stačím. Ve dveřích radnice dva šedí muži uvolňují vstup a za mnou ho zas svými trupy tarasí. V kancelářích radnice – atmosféra strašná: předseda, tajemník a kdosi ještě jiný zdvořile nutně kandidáta zdraví, ukazují mu cestu k balkónu visícím nad náměstím, a odstupují z kariér. Je mi slavnostně špatně: Šťasten, kdo s tímhle nemá nic, říkám si villonově. Napřed jde pan Václav. S úžasem a humorem chutnám americkou větu: „… budu-li zvolen, slibuji vám…“ Přeju mu škodolibě, ať slibuje, a cítím hrůzu, nesplní-li. Náměstí se houpá souhlasem i s prapory a hesly, neboť atmosféra se za pár posledních dní změnila: dělnictvo chce Havla, takže můj dělnický doprovod stal se nadbytečným. Jenže už tu jsem. Co řeknu, mám rozmyšlené. Musím přece říct něco nečekaně nutného, nač asi nikdo nechce vzpomínat. Budeš už vždycky říkat, co chceš, neboť se neucházíš. Slyším z amplionů, jak říkám: „Ale toto je přece Kladno! A nad Kladnem se vždycky vznášel duch socialismu. Co s ním dnes bude…?“ Z prostoru pode mnou se několikrát ozve selektivní potlesk mých vybraných ironických čtenářů.“

(16. 1. 1990)

datum: 24.10.2009 14:16, autor: Květa Otcovská