Kniha o hokejové dynastii Kaberlových

• 

Osm titulů mistrů světa, Stanley cup, šest triumfů v československé lize a vítězství v Poháru mistrů evropských zemí – to je výčet úspěchů, které vzešly z „jedné chalupy“ ve Velké Dobré. František Kaberle starší sbíral úspěchy hlavně v 70. letech, synové pokračují v jeho stopách dodnes. Tomáš v dresu Toronta, František mladší aktuálně hraje v extraligových Pardubicích. Trojlístek špičkových kladenských obránců se zlatým písmem zapsal do dějin světového hokeje.

O napsání knihy prý František Kaberle starší původně vůbec nepřemýšlel. „Ještě když jsem měl s Edou Novákem hokejový obchod na Kladně, tak mě s tím nápadem oslovila dcera jednoho nakladatele. Já jsem se tomu pomalu dva roky bránil, ale nakonec jsem svolil,“ vypráví. Role jeho zpovědnice se ujala novinářka Alena Šloufová, která má na kontě například knihy o Stelle Zázvorkové nebo Miroslavu Donutilovi. Spolupráci s ní si František Kaberle starší nemohl vynachválit.

Kniha byla dlouho u ledu

V knize kromě jeho synů Františka a Tomáše promluvily i další legendy: František Pospíšil, Eduard Novák, Pavel Patera, Martin Procházka, Jaromír Jágr, Karel Gut nebo komentátor Robert Záruba.

Kvůli sporu s původním vydavatelem ale málem vůbec nevyšla. „Možná půldruhého roku až dva roky byla hotová kniha, jak se říká, u ledu. Pak jsme se ale rozhodli, že je to škoda vynaložené práce a že ji po doplnění vydáme jinde,“ vysvětluje.

„Je to takový můj životopis od dětství a sportovních začátků. Já jsem kluk z vesnice, který začínal jako samouk hrát fotbal a hokej. Bruslit jsem se naučil na místním rybníku. Aktivně jsem začal hrát za PZ Kladno až ve 14 letech a dlouho to vypadalo, že ze mě bude fotbalový brankář,“ říká. Včas ale vycítil, že v hokeji by mohl dokázat víc…

Paní Poldi válcovala Sověty i Kanaďany

S Františkem Kaberlem starším je spjata nejslavnější éra kladenského hokeje. Vzpomínky na 70. léta v knize samozřejmě nechybí. „S Kladnem jsme získali během šesti let pět titulů mistra republiky a jednu trofej pro vítěze Poháru mistrů evropských zemí, na což se dost často zapomíná. Tehdy sovětskou ligu nevyhrálo jako tradičně CSKA Moskva, což byl v podstatě národní tým Sovětů, ale Spartak. A ten jsme ve finále po velkém boji porazili a cennou trofej získali,“ vypráví.

Tehdejší Kladno však nebylo úspěšné jen v Evropě, ale i v zámoří. V letech 1977 a 1978 v Severní Americe změřilo síly s kluby WHA a NHL. „Myslím, že jsme tam dosáhli velice výrazných úspěchů. S týmy NHL jsme prohráli jen jednou. S věhlasným New Yorkem Rangers jsme remizovali 4:4, a to jsme tam po dvou třetinách vedli 4:1. Oni nás pak trochu umlátili – nasadili na nás takový systém rumpál,“ vzpomíná teď už s humorem. V dalších zápasech Kladno porazilo Chicago Black Hawks a Toronto Maple Leafs – tato věta dnes zní trochu jako z pohádky.

A to nejen pro příznivce Kladna. Divili se i v Kanadě. „Když jsem seděl na tribuně v Torontu, tak novináři věděli, že jsem Tomášův táta. Někde se doslechli, že jsem někde v tom Československu taky hrál hokej. Když jsem jim řekl, že jsme v roce 1978 s Kladnem porazili jejich Maple Leafs, tak jen nevěřícně koukali. Ti starší novináři to asi věděli, ale zřejmě se k tomu nechtěli moc znát.“

Motto knihy, která měla křest 1. prosince v pražském Luxoru, je věnováno nedávno zesnulému Eduardu Novákovi, se kterým František Kaberle starší prožil celou svou hokejovou kariéru. Oba k sobě měli blízko i mimo led. „Nemohu, neumím a nebudu na něj nikdy vzpomínat v minulém čase,“ stojí v úvodu knížky, která by neměla chybět pod stromečkem žádného hokejového fanouška.

Vít Heral (převzato se svolením autora z Kladenských listů)

Datum: 18.1.2011, kategorie: Blog, témata: literatura, sport